Vše ve všem..

17. dubna 2012 v 23:28 | L. |  Jemnohmotní a já =)

Na úvod nečekaného ( nejspíš ), večerního článku, by jsem Vám chtěla říct, že opět mám toho tolik na srdci, že nejspíš nepovím ani polovinu. Nejen z důvodu, že za 6 hodin vstávám do školy, ale také proto, že myšlenky mi hýří jedna přes druhou a vždycky zapomenu, čím jsem chtěla pokračovat..

Asi začnu tím nejčerstvějším :)..

Dneska jsem domů měla přijed až o půl 9, ale já z autobusu pod barákem vystoupila už v osm hodin. Tudíž jsem měla půl hodinu k dobru. Rozhodla jsem se, že navštívím své přátelé v lese.
Kamarádka mi ukázala krásnou písničku ( sice trochu melancholickou, ale po duší hladící), strčila jsem si sluchátka do uší a vyšla. K mému oblíbenému místu to není daleko, takže do 15 možná deseti minut jsem byla na místě. Ale abych nepředbíhala..už jen ta cesta tam byla velmi příjemná a donutila mě sluchátka vyndat, protože jsem měla silný pocit, že mi toho hodně uniká. A opravdu..

Mírně se stmívalo, nad mou hlavou bylo docela potemnělé nebe, ale směrem k lesu (nad ním) byly lehké narůžovělé červánky vpletené do tmavě modrých mračen. Zkrátka podiváná jak se patří:) Už jsem se zmiňovala, že nebe patří mezi mé slabosti..a ani dnes tomu nebylo jinak. Z dálky se už vyrýsovali "mé" tři milované stromy. Abych pravdu řekla, tak ten jeden (největší) u mě vede na plné čáře a s ním vztah mám nejsilnější.
Přibližovala jsem se a už mě naplnila radost.. a cítila jsem, že nevychází jen ze mě. Moji andělé, každý po jednom boku, se na mě podívali a také se usmáli. Cítila jsem se jak malá holka, která se dívá na balíček svých oblíbených bonbónů..


Je to nejstarší (téměř) strom v naší vesnici.. I proto si ho velmi vážím, protože z něj vyzařuje silná energie..klidu, bezpečí, vyrovnanosti, mírumilovnosti.. Strašně těžce se o tom mluví, protože ikdybych se pokusila napsat vše, co cítím v jeho přítomnosti, tak nikdy by to nevystihlo skutečnost. Objala jsem ho, lípla pusu a rozpovídala jsem se.. Pověděl, že mě rád vidí a zasmál se.. Kdyby člověk měl popsat, jakou cítí radost, když slyší se smát jemnohmoutnou bytost..u sebe bych to přirovnala k "znovuzrození". Všechna nejistota, trápení, nějaká minulost či obava z budoucnosti u mě naprosto vymizí.. A já cítím, že jsem v tuto chvíli na tom správném místě a vše je tak, jak být má a je to dobré. Žádný strach, jen naplnění a.. je to zvláštní, ale v takovou chvíli člověk o sobě nepochybuje, nevidí se jako ošklivou holku, která má velký nos (například).. ale jen se cítí takovým, jakým je a je..celistvý. Se vším, co má kolem sebe je spojený a zaplavený takovou láskou, mírem a klidem..

Pořád to okecávám a zdaleka jsem se nedostala tam, kam jsem chtěla..Bude to na víc článků, jak to tak vidím. Ale to je jedině dobře, protože mému blogu nějaká větší aktivita jen prospěje..

Obešla jsem ho a odkryl se mi nádherný pohled. Kopec, který jakoby vypadal, že je to konec světa. Nad ním bylo to překrásné nebe, které jsem Vám popsala výše, ale to, co mě okouzlilo ze všeho nejvíc.. byla srnka. Stála jako překrásná socha s pohledem upřeným ke mně. Odrážely se od ní všechny barvy, které kolem ní byly..
Měla jsem si to vyfotit, mít tak u sebe foták..

Ale můj anděl mi řekl, ať se do ní zkusím vcítit. Splynout s ní.. nevěděla jsem, kam s tím Laido přesně míří, ale zkusila jsem to. Postavila jsem se, nadechla se a vydechla. Na nic nemyslila a podívala jsem se na srnku.. Nebyl problém se ještě více otevřít, protože když s jemnohmotnými mluvíte, už jste otevřeni. Jen jsem musela potlačit svoji "reálnost".. Tu část mozku, která se mi pokoušela říkat " Člověčem, ty jsi úplnej blázen! Čučíš na srnku a jako čekáš, že zmizíš a objevíš se jí na zádech či co? Že zjistíš, co měla k večeři?"

Kdybych řekla, že jsem myslela na srnku, lhala bych.. otevřela jsem své srdce a vnímala jsem, jak tu srnku miluji. Soustředila jsem se na ní.. Zavřela jsem oči.. a po chvíli jsem skutečně cítila JÍ.

Rozloučila jsem se a vydala se na cestu domů. Bylo mi hezky, ale trošku mě tížilo, že jdu pryč. Když tady se cítím tak dobře.. Zastavila jsem se a podívala se na nebe.. Často sleduji mraky, protože ke mně často přicházejí znamení v podobě mraků..že se dívám a pozoruji mraky, nebe.. a najednou mi nějaký mrak nebo část té krásné podívané něco připomene, ukáže a já ucítím ituitivně, že to je ono. Stalo se mi to samé i v tu chvíli. Prostě jsem koukala a koukala.. a najednou vidím mezi těmi obláčky vílu. Zastavila jsem se a začala jsem více vnímat..

A ta víla ve skutečnosti byla u mě! Jen jsem jí nevěnovala pozornost, tak mě tímto způsobem na sebe upozornila. Byla větší, než všechny víly, které jsem již potkala..

"Věř v nás..."

A mě hnedka došlo, na co mě přišla upozornit. Mám občas.. naprosto zbytečné a hloupé pocity, myšlenky, to já vím. Ale prostě jsou.. Někdy se necítím být tou správnou osobou, která by si zasloužila pozornost víl, a dalších jemnohmotných bytostí.. Je to nesmysl, protože KAŽDÝ s nimi umí komunikovat, KAŽDÝ to má v srdci..


No, vidíte. Nakonec jsem Vám nestihla pořádně dopovědět ani tenhle zážitek.. Ale už opravdu musím jít spát, píšu to už téměř hodinu.. Dopovím vše přístě:)

Dobrou noc*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 unisex unisex | 18. dubna 2012 v 6:40 | Reagovat

Máš krásné zážitky, přede mnou srny v lese prchají, včera jsem vyplašila nechtěně u nás na zahradě chudáka bažanta.
Jinak i já mám často hlavu obrácenou k nebi, často i nebe fotím, abych si uchovala ty výjevy.
Stromy taky miluju a nedávno jsem ve smrkovém lese objevila překrásnou, objevila starou mohutnou tureckou lísku. Ten strom je ozdobou parků a já měla pocit, že mu chybí kamarád - ještě aspoň jedna turecká líska. ♥♥
Chystám se za ním, až trochu vyschnou cesty.
************
Ale vždyť já designy právě vůbec neumím, je to jen záhlaví a bílá stránka.  
Nějak jsem cítila, že potřebuju teď, s jarem jakési odlehčení.

2 Crystallin Crystallin | 18. dubna 2012 v 8:38 | Reagovat

Super :)Taky věčně koukám na nebe, někdy vyjímečně uvidím mrak který vypadá jako anděl... A mimochodem.. ZBOŽŇUJU tvůj design blogu!!! moje nejoblíbenější kombinace barev...

3 Tammy Tammy | Web | 18. dubna 2012 v 13:46 | Reagovat

Máš to tu krásné, takové uklidňující a zasněné. Srnka, to musí být fajn. Já se občas vciťuju do svých mazlíčků, akorát mi to nedoporučují žádné bytosti, ale nějaký instinkt. Hmm... nicméně, víla má pravdu, je třeba věřit. Dneska jsem ráno neměla nic moc náladu a chvíli jsem si povídala se Severkou, tedy svou vílou, a po chvíli už jsem se usmívala. Je to úžasné, jak dokáží zvednout náladu, ale stejně by mě zajímalo, jak to dělají. Proč tohle třeba neumím já, my? Asi jsme moc zatížení hmotou a lidskými starostmi :)

4 Taure Taure | Web | 19. dubna 2012 v 17:16 | Reagovat

Laigo,
nejprve Ti musím pochválit desing - je nádherný! =)...přesně takový.....kouzelný. Dokonce až magický! =)

Jinak - Tvoje zážitky jsou úžasné! Kéž bych taky už prozřela...snažím se,ale nehýbu se z místa...a když čtu Tvoje články,tak si říkám,o jakou krásu asi tak přicházím...Ale je krásné,když o tom můžu aspoň snít =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama