Našlapujte s láskou..

22. dubna 2012 v 22:39 | L. |  Jemnohmotní a já =)
Po nedlouhé době vás opět zdravím :),


Ráda bych se s vámi podělila o svůj prožitek. Protože podle mého názoru je důležité, aby si každý z nás uvědomil, co vlastně má pod nahama. Zní to zvláštně, když nevíte na co narážím, že? :)

Tento příběh je hoooodně dlouhý, rozhodně nezačínám od začátku, takže možná vám nějaký kousíček v celé skládance bude chybět, ale začnu tam, kde si myslím, že je to důležité.

Psal se rok 678 před Kristem.. V Ichbistánu se narodila dívka, která měla z jedné půlky tvář býka a z druhé orla. Pro její nezvyklý vzhled jí spoustu lidí nenávidělo. Ale díky své vyjímečnosti měla schopnost porozumět síle a jasnozřivosti dravců.....dělám si srandu :D Tak už začnu podle pravdy :) ..


Potkala jsem jednou jednoho člověka, který v mém životě zanechal hlubokou stopu. Dalo by se říct, že tak rychle, jak se objevil, tak se i z mého života ztratil. Zůstalo jen silné přání ho opět potkat.. Představovala jsem si různé formy našeho setkání. Od Scifi po dramatický trhák až k romantickým komediím.. O našem setkání jsem měla čas dlouhé měsíce přemýšlet..vlastně celý rok.

V poslední době cítím "potřebu" vnímat a soustředit se na bytosti země..myslím půdy, trávy,.. Začali mě zajímat. Celé to spustilo ale náhodné setkání s nimi, pokud tomu můžu říkat setkání. Stála jsem u cesty na trávě a chtěla jsem jít navštívit les, do kterého chodím. Ale nemohla\ nechtěla jsem tam jít, protože jsem z dálky viděla lidi, kteří by mě rušili. Zkrátka bych se nechovala přirozeně a nechtěla jsem na sobě mít zvědavé oči, co to tam provádím. Věděla jsem, že bych v myšlenkách mohla k nim vyslat "zprávu", že nepřijdu a proč. Možná to věděli, protože jsem o nich přemýšlela v této souvislosti, tak že mě slyšeli. Zkrátka jsem jim to ale chtěla říct jinak..

A jak jsem tak stála, tak jsem najednou měla pocit, jakobych se "ponořila" nohama do půdy pod sebou. Stále jsem stála, nehla jsem se ani jsem se zázračně nevpila do země. Jen mě opoutala pozornost představa... --> byla to bytost, která na mě vykoukla ze země. Z čista jasna se pomalu vynořila ze země. Neviděla jsem její detaily nebo přesné rysy, jen jsem cítila formu její energie. Nikdo jsem nic podobného neviděla, tak mě to dost překvapilo :).
Cítila jsem, že mi nabídla, že jim vyřídí to, co mám na srdci..

V sobotu jsem se procházela na zahradě (byli jsme na návštěvě u známých). Měla jsem silné přání v srdci.. vlastně celý rok, od té doby, co jsem toho člověka potkala. Tak moc jsem si ho přála potkat a celý rok nic, až jsem začínala mít pocit, že už nikdy.. Sedla jsem si do trávy. Jemně jsem jí hladila a přejížděla po ní rukou. Mám strašně ráda pocit, když se tráva nebo jiné krásné věci dotýkají mých dlaní. Jak jsem po ní jezdila rukou, soustředila jsem se na energii lásky a cítila\viděla jsem, jak z mých rukou vychází zářivé, jemné, růžové "provázky" hustě namáčklé na sebe a vpíjí se do trávy..

Pak jsem jen seděla a povyprávěla jsem, co mě tíží. Požádala jsem jí, jestli by nevzkázala té osobě, že bych ho ráda viděla. Nebo aby mi pomohla toho člověka potkat.. Aby jeho kroky přivedla k těm mým. Cítila jsem, že souhlasí, ale viděla jsem v hlavě obrazy, co po mě žádá na "oplátku". Přála si, abych cítila důležitost toho, proč tu tráva a zem je.. Že jsou stejně tak důležití jako velké stromy a jiné nepřehlídnutelné věci. V těch obrazech jsem chodila potrávě a měla jsem otevřené srdce. Našlapovala jsem s vědomím, že mám pod nahama živé bytosti, které je třeba milovat a vážit si jich. A vždy, když jsem s touto myšlenkou došlápla, můj dopad byl jemnější a pocitově hluboký.. Přišlo mi to jako krásné přání a vlastně mě překvapilo, že mě to nenapadlo dřív. Poděkovala jsem a odešla..

Později jsme jeli autem a museli jsme se ještě někde zastavit. Vystoupili jsme z auta a já jsem se podívala směrem, kam mě oči vyloženě "táhly". Neuvěřili byste mi, koho jsem viděla....

...stál tam ON.


Uvědomila jsem si sílu toho, když člověk spolupracuje s jemnohmotnými. Když člověk spolupracuje se svým srdcem.. Nevěřím v neuvěřitelné náhody, nikdy se nedějí náhody. Všechno má svůj ůčel a smysl..
Kdyby jste jen věděli, jak NESKUTEČNĚ jsem se cítila. Ten den jsem neviděla jemnohmotné, nevím ani proč, asi jsem měla sklíčenou náladu nebo něco podobného.. Kdyby jste mi rádno řekli, že se stane něco takového, asi bych vás obvinila z bláznovství.

Andělé a bytosti přírody mi neustále kladou na srdce, že naše přání by měla vycházet ze srdce a měla by být za účelem prožitku, radosti. Néé kvuli tomu, aby nás obdivoval kámoš, jak dokážeme fantasticky něco udělat, nemáme to dělat pro obdiv nebo uznání, nemáme to dělat pro to, aby ostatní viděli, že jsem fakt machr.. Pokud se ale zasoutředíte na své myšlenky během dne, tak zjistíte, že většina z nich je na podobné bázi založena.. Naštval vás šéf? Odehraje se vám představa, jak při vašem pozdějším setkání ho skvěle setřete, že bude koukat jen s otevřenou pusou a nejlépe před ostatními pracovníky, aby viděli, jak jste stateční... (například). Neděláte to proto, aby se vaše srdce rozskotačilo radostí a vy jste se cítili šťastní, ale pro obdiv, uznání, stěr někoho. A to vás potěší jen na chvilku a pak to vymizí a vám vlastně dojde, že to zas tak skvělý nebylo.. A proč? Protože to není to, co vás skutečně dělá šťastnými..Není to skutečné.


Dneska jsem se vydala ven.. byla jsem pomatená, hrozně unavená, nijaká. Prostě zralá na procházku.. Byla delší, než jsem měla v úmyslu.. a uvědomovala jsem si zázrak, který mám pod nohama. Nespěchala jsem, nešlo mi jen o to se dostat se k cíli mojí cesty. Šlo mi o tu cestu tam..protože to byly důležité okamžiky. S každým krokem jsem byla více v přítomném okamžiku, a když skutečně jste TEĎ, pak vnímáte mnohem více... A já jsem byla neskonale šťastná, že i v obyčejné procházce mohu být neustále se svými přáteli.

Prosím, uvědomte si důležitost na první pohled obyčejných "fádností". Tráva, mechy,.. jsou plné života a zaslouží si pozornost. A pokud si to uvědomíte, tak každý krok pro vás bude krásný zážitek. Člověku se jde vždycky líp, když je vítán a milován..


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tammy Tammy | Web | 23. dubna 2012 v 6:46 | Reagovat

Moc krásné. Já někoho "ztratila" před více lety a už jsem ho nikdy neviděla. Co když...

2 uni-sex uni-sex | 23. dubna 2012 v 14:46 | Reagovat

Moc krásný příběh,  přála bych si něco podobného zažít, protože se o těchhle věcech dozvídám jen u tebe.
Něco se ale přesto se mnou děje.
Vraceli jsme se mužem a pejskem z procházky...já byla pár kroků napřed, protože mě naše fenka (velká) táhla a já za ní vlála.
Muž na mě zavolal, jestli jsem si všimla toho mrtvého hada na cestě.
Řekla jsem, že ne, nevšimla a v tom mě něco táhlo zpátky, abych se na ono místo šla podívat.
Ležel tam zkrvavený slepýš a já najednou cítila potřebu ho z té cesty sebrat, aby po něm lidé nešlapali.
Jakmile jsem ho položila do trávy, připadalo mi, že se stal zázrak....slepýš se velice pomaličku dal do pohybu a ukryl se v trávě.
A ještě jeden zážitek z toho dne - viděla jsem na kraji silnice mrtvého kosa a aby ho nerozjezdila auta, tak jsem ho odnesla a pohřbila a pak jsem cítila jakousi úlevu.
Vidíš, že jsem tak trochu, nebo ne trochu, ale dost divná, pro ostatní lidi asi podivínka.

3 unisex unisex | 23. dubna 2012 v 16:53 | Reagovat

Milá Laigo, vůbec si nemyslím, že sis dala lysohlávku, jen jsem se dosud nesetkala s někým tak vnímavým a citlivým.♥

4 kiki kiki | 24. dubna 2012 v 19:12 | Reagovat

Krásně vyjádřeno :) ale o formu nejde, tohle je pravda, co jsi napsala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama