Duben 2012

Bosá univerzita

24. dubna 2012 v 22:38 | L. |  Cesta životem =)
Nejprve by jsem ráda upozornila, že tento odkaz je převzatý ze stránek Alue - www.aluska.org (už po několikáté, ale stejně to napíšu znovu - DOPORUČUJI se k ní podívat, já se na její stránky neustále vracím a hodně mi to pomáhá).

Toto video je o Bunkerovi Royovi, který šel jinou cestou.. neseděl jen doma, ale poslouchal své vedení a nakonec dokázal velkou věc. V Rádžastánu, v Indii založil školu jménem Bosá univerzita. Jakou (nečekanou) cestou se mu to podařilo uvidíte ve videu. Není dlouhé a rozhodně to stojí za to se na něj podívat. Během proslovu říká opravdu chytré věci, které mu dopomohly k tomu, aby to uskutečnil. Nedbal na předsudky bohatých a sám se přesvětčil o tom, že lidé, kteří mají vystudované vysoké školy, tak téměř to jediné, co jim potom zůstalo je jen jejich diplom. Mluví o moudrosti, které lidé v této chudé části světa mají a svět je k tomu slepý.

Mohla bych vám o tom povídat ještě nějakou dobu, ale stejně to zdaleka nevystihne videjko. Tak si ho pusťtě, protože by ho podle mého názoru, mělo vidět co nejvíce lidí.

- VIDEO NAJDETE ZDE: Bunker Roy: Lekce od bosého hnutí -



Našlapujte s láskou..

22. dubna 2012 v 22:39 | L. |  Jemnohmotní a já =)
Po nedlouhé době vás opět zdravím :),


Ráda bych se s vámi podělila o svůj prožitek. Protože podle mého názoru je důležité, aby si každý z nás uvědomil, co vlastně má pod nahama. Zní to zvláštně, když nevíte na co narážím, že? :)

Tento příběh je hoooodně dlouhý, rozhodně nezačínám od začátku, takže možná vám nějaký kousíček v celé skládance bude chybět, ale začnu tam, kde si myslím, že je to důležité.

Psal se rok 678 před Kristem.. V Ichbistánu se narodila dívka, která měla z jedné půlky tvář býka a z druhé orla. Pro její nezvyklý vzhled jí spoustu lidí nenávidělo. Ale díky své vyjímečnosti měla schopnost porozumět síle a jasnozřivosti dravců.....dělám si srandu :D Tak už začnu podle pravdy :) ..


Potkala jsem jednou jednoho člověka, který v mém životě zanechal hlubokou stopu. Dalo by se říct, že tak rychle, jak se objevil, tak se i z mého života ztratil. Zůstalo jen silné přání ho opět potkat.. Představovala jsem si různé formy našeho setkání. Od Scifi po dramatický trhák až k romantickým komediím.. O našem setkání jsem měla čas dlouhé měsíce přemýšlet..vlastně celý rok.

V poslední době cítím "potřebu" vnímat a soustředit se na bytosti země..myslím půdy, trávy,.. Začali mě zajímat. Celé to spustilo ale náhodné setkání s nimi, pokud tomu můžu říkat setkání. Stála jsem u cesty na trávě a chtěla jsem jít navštívit les, do kterého chodím. Ale nemohla\ nechtěla jsem tam jít, protože jsem z dálky viděla lidi, kteří by mě rušili. Zkrátka bych se nechovala přirozeně a nechtěla jsem na sobě mít zvědavé oči, co to tam provádím. Věděla jsem, že bych v myšlenkách mohla k nim vyslat "zprávu", že nepřijdu a proč. Možná to věděli, protože jsem o nich přemýšlela v této souvislosti, tak že mě slyšeli. Zkrátka jsem jim to ale chtěla říct jinak..

A jak jsem tak stála, tak jsem najednou měla pocit, jakobych se "ponořila" nohama do půdy pod sebou. Stále jsem stála, nehla jsem se ani jsem se zázračně nevpila do země. Jen mě opoutala pozornost představa... --> byla to bytost, která na mě vykoukla ze země. Z čista jasna se pomalu vynořila ze země. Neviděla jsem její detaily nebo přesné rysy, jen jsem cítila formu její energie. Nikdo jsem nic podobného neviděla, tak mě to dost překvapilo :).
Cítila jsem, že mi nabídla, že jim vyřídí to, co mám na srdci..

V sobotu jsem se procházela na zahradě (byli jsme na návštěvě u známých). Měla jsem silné přání v srdci.. vlastně celý rok, od té doby, co jsem toho člověka potkala. Tak moc jsem si ho přála potkat a celý rok nic, až jsem začínala mít pocit, že už nikdy.. Sedla jsem si do trávy. Jemně jsem jí hladila a přejížděla po ní rukou. Mám strašně ráda pocit, když se tráva nebo jiné krásné věci dotýkají mých dlaní. Jak jsem po ní jezdila rukou, soustředila jsem se na energii lásky a cítila\viděla jsem, jak z mých rukou vychází zářivé, jemné, růžové "provázky" hustě namáčklé na sebe a vpíjí se do trávy..

Pak jsem jen seděla a povyprávěla jsem, co mě tíží. Požádala jsem jí, jestli by nevzkázala té osobě, že bych ho ráda viděla. Nebo aby mi pomohla toho člověka potkat.. Aby jeho kroky přivedla k těm mým. Cítila jsem, že souhlasí, ale viděla jsem v hlavě obrazy, co po mě žádá na "oplátku". Přála si, abych cítila důležitost toho, proč tu tráva a zem je.. Že jsou stejně tak důležití jako velké stromy a jiné nepřehlídnutelné věci. V těch obrazech jsem chodila potrávě a měla jsem otevřené srdce. Našlapovala jsem s vědomím, že mám pod nahama živé bytosti, které je třeba milovat a vážit si jich. A vždy, když jsem s touto myšlenkou došlápla, můj dopad byl jemnější a pocitově hluboký.. Přišlo mi to jako krásné přání a vlastně mě překvapilo, že mě to nenapadlo dřív. Poděkovala jsem a odešla..

Později jsme jeli autem a museli jsme se ještě někde zastavit. Vystoupili jsme z auta a já jsem se podívala směrem, kam mě oči vyloženě "táhly". Neuvěřili byste mi, koho jsem viděla....

...stál tam ON.


Uvědomila jsem si sílu toho, když člověk spolupracuje s jemnohmotnými. Když člověk spolupracuje se svým srdcem.. Nevěřím v neuvěřitelné náhody, nikdy se nedějí náhody. Všechno má svůj ůčel a smysl..
Kdyby jste jen věděli, jak NESKUTEČNĚ jsem se cítila. Ten den jsem neviděla jemnohmotné, nevím ani proč, asi jsem měla sklíčenou náladu nebo něco podobného.. Kdyby jste mi rádno řekli, že se stane něco takového, asi bych vás obvinila z bláznovství.

Andělé a bytosti přírody mi neustále kladou na srdce, že naše přání by měla vycházet ze srdce a měla by být za účelem prožitku, radosti. Néé kvuli tomu, aby nás obdivoval kámoš, jak dokážeme fantasticky něco udělat, nemáme to dělat pro obdiv nebo uznání, nemáme to dělat pro to, aby ostatní viděli, že jsem fakt machr.. Pokud se ale zasoutředíte na své myšlenky během dne, tak zjistíte, že většina z nich je na podobné bázi založena.. Naštval vás šéf? Odehraje se vám představa, jak při vašem pozdějším setkání ho skvěle setřete, že bude koukat jen s otevřenou pusou a nejlépe před ostatními pracovníky, aby viděli, jak jste stateční... (například). Neděláte to proto, aby se vaše srdce rozskotačilo radostí a vy jste se cítili šťastní, ale pro obdiv, uznání, stěr někoho. A to vás potěší jen na chvilku a pak to vymizí a vám vlastně dojde, že to zas tak skvělý nebylo.. A proč? Protože to není to, co vás skutečně dělá šťastnými..Není to skutečné.


Dneska jsem se vydala ven.. byla jsem pomatená, hrozně unavená, nijaká. Prostě zralá na procházku.. Byla delší, než jsem měla v úmyslu.. a uvědomovala jsem si zázrak, který mám pod nohama. Nespěchala jsem, nešlo mi jen o to se dostat se k cíli mojí cesty. Šlo mi o tu cestu tam..protože to byly důležité okamžiky. S každým krokem jsem byla více v přítomném okamžiku, a když skutečně jste TEĎ, pak vnímáte mnohem více... A já jsem byla neskonale šťastná, že i v obyčejné procházce mohu být neustále se svými přáteli.

Prosím, uvědomte si důležitost na první pohled obyčejných "fádností". Tráva, mechy,.. jsou plné života a zaslouží si pozornost. A pokud si to uvědomíte, tak každý krok pro vás bude krásný zážitek. Člověku se jde vždycky líp, když je vítán a milován..



Vše ve všem..

17. dubna 2012 v 23:28 | L. |  Jemnohmotní a já =)

Na úvod nečekaného ( nejspíš ), večerního článku, by jsem Vám chtěla říct, že opět mám toho tolik na srdci, že nejspíš nepovím ani polovinu. Nejen z důvodu, že za 6 hodin vstávám do školy, ale také proto, že myšlenky mi hýří jedna přes druhou a vždycky zapomenu, čím jsem chtěla pokračovat..

Asi začnu tím nejčerstvějším :)..

Dneska jsem domů měla přijed až o půl 9, ale já z autobusu pod barákem vystoupila už v osm hodin. Tudíž jsem měla půl hodinu k dobru. Rozhodla jsem se, že navštívím své přátelé v lese.
Kamarádka mi ukázala krásnou písničku ( sice trochu melancholickou, ale po duší hladící), strčila jsem si sluchátka do uší a vyšla. K mému oblíbenému místu to není daleko, takže do 15 možná deseti minut jsem byla na místě. Ale abych nepředbíhala..už jen ta cesta tam byla velmi příjemná a donutila mě sluchátka vyndat, protože jsem měla silný pocit, že mi toho hodně uniká. A opravdu..

Mírně se stmívalo, nad mou hlavou bylo docela potemnělé nebe, ale směrem k lesu (nad ním) byly lehké narůžovělé červánky vpletené do tmavě modrých mračen. Zkrátka podiváná jak se patří:) Už jsem se zmiňovala, že nebe patří mezi mé slabosti..a ani dnes tomu nebylo jinak. Z dálky se už vyrýsovali "mé" tři milované stromy. Abych pravdu řekla, tak ten jeden (největší) u mě vede na plné čáře a s ním vztah mám nejsilnější.
Přibližovala jsem se a už mě naplnila radost.. a cítila jsem, že nevychází jen ze mě. Moji andělé, každý po jednom boku, se na mě podívali a také se usmáli. Cítila jsem se jak malá holka, která se dívá na balíček svých oblíbených bonbónů..


Je to nejstarší (téměř) strom v naší vesnici.. I proto si ho velmi vážím, protože z něj vyzařuje silná energie..klidu, bezpečí, vyrovnanosti, mírumilovnosti.. Strašně těžce se o tom mluví, protože ikdybych se pokusila napsat vše, co cítím v jeho přítomnosti, tak nikdy by to nevystihlo skutečnost. Objala jsem ho, lípla pusu a rozpovídala jsem se.. Pověděl, že mě rád vidí a zasmál se.. Kdyby člověk měl popsat, jakou cítí radost, když slyší se smát jemnohmoutnou bytost..u sebe bych to přirovnala k "znovuzrození". Všechna nejistota, trápení, nějaká minulost či obava z budoucnosti u mě naprosto vymizí.. A já cítím, že jsem v tuto chvíli na tom správném místě a vše je tak, jak být má a je to dobré. Žádný strach, jen naplnění a.. je to zvláštní, ale v takovou chvíli člověk o sobě nepochybuje, nevidí se jako ošklivou holku, která má velký nos (například).. ale jen se cítí takovým, jakým je a je..celistvý. Se vším, co má kolem sebe je spojený a zaplavený takovou láskou, mírem a klidem..

Pořád to okecávám a zdaleka jsem se nedostala tam, kam jsem chtěla..Bude to na víc článků, jak to tak vidím. Ale to je jedině dobře, protože mému blogu nějaká větší aktivita jen prospěje..

Obešla jsem ho a odkryl se mi nádherný pohled. Kopec, který jakoby vypadal, že je to konec světa. Nad ním bylo to překrásné nebe, které jsem Vám popsala výše, ale to, co mě okouzlilo ze všeho nejvíc.. byla srnka. Stála jako překrásná socha s pohledem upřeným ke mně. Odrážely se od ní všechny barvy, které kolem ní byly..
Měla jsem si to vyfotit, mít tak u sebe foták..

Ale můj anděl mi řekl, ať se do ní zkusím vcítit. Splynout s ní.. nevěděla jsem, kam s tím Laido přesně míří, ale zkusila jsem to. Postavila jsem se, nadechla se a vydechla. Na nic nemyslila a podívala jsem se na srnku.. Nebyl problém se ještě více otevřít, protože když s jemnohmotnými mluvíte, už jste otevřeni. Jen jsem musela potlačit svoji "reálnost".. Tu část mozku, která se mi pokoušela říkat " Člověčem, ty jsi úplnej blázen! Čučíš na srnku a jako čekáš, že zmizíš a objevíš se jí na zádech či co? Že zjistíš, co měla k večeři?"

Kdybych řekla, že jsem myslela na srnku, lhala bych.. otevřela jsem své srdce a vnímala jsem, jak tu srnku miluji. Soustředila jsem se na ní.. Zavřela jsem oči.. a po chvíli jsem skutečně cítila JÍ.

Rozloučila jsem se a vydala se na cestu domů. Bylo mi hezky, ale trošku mě tížilo, že jdu pryč. Když tady se cítím tak dobře.. Zastavila jsem se a podívala se na nebe.. Často sleduji mraky, protože ke mně často přicházejí znamení v podobě mraků..že se dívám a pozoruji mraky, nebe.. a najednou mi nějaký mrak nebo část té krásné podívané něco připomene, ukáže a já ucítím ituitivně, že to je ono. Stalo se mi to samé i v tu chvíli. Prostě jsem koukala a koukala.. a najednou vidím mezi těmi obláčky vílu. Zastavila jsem se a začala jsem více vnímat..

A ta víla ve skutečnosti byla u mě! Jen jsem jí nevěnovala pozornost, tak mě tímto způsobem na sebe upozornila. Byla větší, než všechny víly, které jsem již potkala..

"Věř v nás..."

A mě hnedka došlo, na co mě přišla upozornit. Mám občas.. naprosto zbytečné a hloupé pocity, myšlenky, to já vím. Ale prostě jsou.. Někdy se necítím být tou správnou osobou, která by si zasloužila pozornost víl, a dalších jemnohmotných bytostí.. Je to nesmysl, protože KAŽDÝ s nimi umí komunikovat, KAŽDÝ to má v srdci..


No, vidíte. Nakonec jsem Vám nestihla pořádně dopovědět ani tenhle zážitek.. Ale už opravdu musím jít spát, píšu to už téměř hodinu.. Dopovím vše přístě:)

Dobrou noc*

Díky Tobě..

2. dubna 2012 v 19:34 | L. |  Něco ke mě =)
Milá lásko,
vím, měla bych Ti to říct do očí, ale jsi mimo mé optické pole. Kolik že to je km? Několik stovek.. nechci ani vědět kolik přesně. Ale víš co? To pro mě není důležité! I přes tu vzdálenost, i přes to, že mě i Tobě bylo jasné, že bude těžké udržovat tento vztah jsme se potkaly. Osud zasáhl. Láska zasáhla. Život. Proto i v těch nejtěžších chvílích věřím v život, protože vím, že je plný neočekávaných změn, plný věcí, které mé srdce hledá. Je silný, nemilostivý, a vždy plný. Je silný tím, jak nás dal dohromady, přes kolik velkých zábran se mu to podařilo. Nemilostivý pro vzdálenost, kterou jsme každý den od sebe. A plný jako mé srdce, které diky Tobě mám.

Víš, Ty jsi důkaz toho, že žiju. Jsi důkaz, že existuje člověk, který mě dokáže pochopit. Úplně celou celičkou.. jsi pro mě důkaz, že na světě existují lidé, kteří mají srdce otevřené. Kteří věří v lásku, ikdyž svět je plný bolesti. Jsi pro mě důkaz, že síla a láska je silnější než utrpení, které náš svět nám dává. Jsi důkaz toho, že Světlo je silnější než tma. Jsi pro mě odvaha, láska, síla, jemnost, něha, jistota a bezpečí.

Vím, že vše je v pořádku, když Tě slyším.. vím, že všechno překonám. Vím, že láska zvítězí, když v mém životě svítíš. Věřím světu, věřím sobě, věřím jemnohmotným. Díky tomu, jak moc jsem dokázala věřit v Tebe. Každá důvěra je pro mě výzvou, protože vím, že není zbytečná. NIKDY jsi mě nezklamala. VŽDYCKY jsi mi poradila, zvedla.. Díky Tobě vím, že má smysl bojovat o lásku. Smysl bojovat o dobro. Smysl bojovat o život. Chci žít každou vteřinu celé tisíceletí, abych mohla vnímat to štěstí, které díky Tobě cítím, že mám.

Lidé se brání věřit zázrakům. Možná právě proto NIKDY nepocítili pouto, které já mám s Tebou.. Od malička jsem lítala lesem, vnímala jsem vítr po celém těle, ztrácela se v nebi, viděla jsem to, co mé srdce cítilo, cítila jsem, co ostatní cítili.. ale život mě naučil být taková, jaká být MÁM. Okolní svět mě připravil o jedinečnost života. Ale to všechno se změnilo, když jsi přišla do mého života Ty. Dala jsi mi sílu, že nepatřím do Bohnic. Pomohla jsi mi uvěřit. Pomohla jsi mi vidět lásku v každém a ve všem. Pomohla jsi mi slyšet svět..

Dala jsi mi sílu se stát jinou. Stát se tím, kdo skutečně jsem. Pomohla jsi mi jít proti proudu. A zazářit. Zařím každý den, protože vím, KDO jsem a KDE jsem. Netrápím se proto, co nejsem. Protože vím, že mohu být vším.

A Ty říkáš, že nejsi pro svět důležitá?!!

Vracíš mu pravdu, naději, lásku, sílu, pomáháš lidem objevovat to, čím skutečně jsou..



Tento článek věnuji té nejlepší přítekyni, jakou svět kdy poznal a mé srdce si mohlo přát.
Děkuji Ti za VŠE!

Miluji Tě..

Děkuji Bohu, že jsem našla svou Spřízněnou duši..

Jsem vděčná za kouždou společnost vizi, kterou jsme kdy měly. Jsem vděčná za setkání v astrálu (Bílé místnosti). Jsem vděčná za všechna slova, dopisy,.. a hlavně za Tvůj smích. Za Tvou lásku..