Srpen 2011

Nečekaně.

10. srpna 2011 v 16:02 | L. |  Jemnohmotní a já =)
Zase byl jeden z (ne)všeních dnů. Skoro každé ráno u mě vipadá stejně :) A to je rozhodně dobře.. protože mám ráda věci, které se opakují, zůstavají stejné. Né vždy.. ale u většiny ano. Mám ráda pocit jistoty.

Pocit jistoty.. v našem světě mi přijde jako iluze. Nic není jisté, nic není neproměnlivé.. Člověk si vytvořil práva, aby měl falešný pocit jistoty. Kradení, vraždy..každé právo se dá porušit. Potom to tedy není jistota.. Kdyby se lidé nebáli vést doopravdické vztahy, mezi všemi lidmi, které v celém svém životě potkají..tak by se domluvili - společně. Kdyby se nepomlouvalo, nelhalo.. ale vedly upřímné debaty. Nemohlo by se stát, že by nastal zmatek, protože lidé by si vzájemně nechtěli nějak ublížit. Ani jednomu přihoršit a druhému přilepšit.
Kdyby mému sousedovi vadilo, že mi štěká v noci pes, tak to toho psa odnaučím.. a on by pro změnu nechodil po mém trávníku, jen proto, že nemám plot. Věděl by, že to nemám ráda.
Myslím si, že kdyby lidé už dávno neztratili schopnost se mezi sebou domluvit, tak by se nám na světě žilo lépe.

Vstala jsem, nakoukla do kuchyně.. a moje procházka po zahradě mohla začít :). Obešla jsem každý strom a pohladila ho..a vduchu jsem žvatlala a žvatlala.. Utrhla si pár rajčat, jablíčko a jahody.. :)

V pokojíčku jsem si sedla a začala si povídat s Laido. Uvědomila jsem si, že ona je jediný můj pocit jistoty. Anděl, který na mě dohlíží.. Pak pro každého na celém světě je přichystaný pocit doopravdické jistoty :)



Najednou, ani nevím jak! Mě prostě vyrazilo dech, jak je nádherná.. Každý kousíček její "těla" je prozářený světlem. Má neuvěřitelně jemné a zakulacené rysy. Její obličejík..krásné velké oči. Vždycky, když se do nich podívám, tak jakobych nahlížela do míst, kde není nic z toho, co nás tady tak trápí..prostě jen hluboký pocit naplnění. Nosík jako malý grbolek :D. Plné šťavnaté rtíky..a to všecko je na kulaťoučkém obličejíku. Jen ta brada kazí tu dokonalou kuličku :).
Vlásky dlouhé k pasu, jemně zvlněné a blonďaté. Mírně "nažloutlé"..jako slunce, které září skrz mraky. Občas jí "plavou" jakoby jí do nich val mírný vánek.. Nu, a drobná postava, na které nechybí žádná křivka dokonalého těla.
Pokud stojím, tak je vysoká jako já. Asi kvůli mému pocitu..jsou mi nepříjemné věci, které jsou větší, jak já. Ale jakmile sedím, nebo ležím, tak je větší, o trochu :). Mění se tak, jak se měním já.

"Ach Laido..jsi tak krásná." zašeptala jsem..

"Nejsem o nic víc krásnější, než ty :)"

"To není pravda, vždyť se na sebe podívej!" nedala jsem sem.

"Kdybys byla méně krásná, budu i já.."

A jak je u mě normální, tak jsem jí skočila do řeči ".. ale já myslela.." a nějak mi došlo, že už nevím, co chci říct.

"Mluvím o kráse, na které skutečně záleží." Zamrkala na mě.


Znamení.

7. srpna 2011 v 13:33 | L. |  Jemnohmotní a já =)
Mé bujné a živé sny si vyžádaly svou oběť a já jsem vstávala až v jedenáct hodin :D. Né, že by to bylo nenormální.. ale stejně pak člověka mrzí, že zaspal celé dopoledne. Na druhou stranu musím přiznat, že i když jsem chrněla jak špalek, tak jsem se nenudila, protože to bylo opravdu vtipné :D Kdo by řekl, že takové hovadinky mě zabaví přes celou noc...

Miluji ten pocit, když ráno vstávám a svítí sluníčko.. to je nálada plná nadšení z každé hlouposti už hnedka po ránu a to člověku nadzvedne náladu :). A k mé radosti dopomohla i ta zpráva, že rodiče odjíždí..tudíž volnost a zase jenom volnost :D. Za normálních okolností mi mou volnost neberou, takže to vyjde asi na stejno, jako kdyby tady byli.. jen ten pocit.. "sama doma" je srdce povznášející :). Možná jen živý můj puberťácký egoismus... Nicméně se ale těším, až rodiče přijedou :).

Jak si tu tak sedím a poslouchám Irskou hudbu, tak si uvědomuji, že jsem.. naprosto šťastná :). Vyluštila jsem záhadu, která mě dlouho dloubala v hlavě..
" Proč nechci chodit na diskotéky?" .. inu, já vím. Každý mladý by prodal rodiče, aby tam mohl. Ale já? Nic. Z toho obrovskýho hluku mě bere děs, prostě se hrozně hlasitej hudby bojím. Nedokážu ani tancovat na styl hudby, který tam pouští..A bát se, že když se vrátím ze záchodu, tak budu mít v pití extázi nebo něco podobnýho. Neláká mě to.. Prostě to není můj "obor". Jediná hudba na kterou se moje tělíčko samo roztancuje je Irská.. miluju tuhle hudbu. A "pořádná pařba" by pro mě byla, kdyby byla parta nejbližších přátel a sebrali by jsme se a šli někam mimo "civilizaci" - ruch silnic.. a pustili bychom si tyhle písně a třeba u ohně tancovali :). Prostě by se mi to líbilo.. :)




Hlavní důvod, proč jsem šla psát článěk je ale někde jinde :). Jak je mým zvykem, tak jsem si šla čistit zuby na zahradu :D. Přijde mi ztráta času být v koupelně a stát na studených kachličkách, když je venku tak krásně. Procházela jsem se bos po zahradě a došla až k mé milované Esmel. Posadila jsem se a čistila svůj chrup :D Povídala jsem v duchu k bytůstkám...ale nadbytek "pěny" mě donutil jít do koupelny a dokončit ranní rituál. Za chvíli jsem se vrátila..

Povídala jsem, povídala, povídala.. A pak jsem ucítila, jak je mě přišla bytost - o trošku vyšší jak já ( tuším, seděla jsem, tak jsem jen odhladla). Promlouvala ke mně.. měla takový hluboký, ale sametový hlas. Už jen ten hlas byl pro mě tak příjemný, že jsem okamžitě začla cítit, jak mi radostí se chvěje celé tělo. ( neklepala jsem se ratlík, to néé, já se nechvěla fyzicky vůbec, jen jsem měla takový pocit.. prostě když máte velkou radost, nuu :)) A zalil mě nádherný pocit..klidu, harmonie se vším, radosti,.. Byla jsem šťastná, protože to bylo po delší době, co to bylo tak.. živé.

Ale coby člověk nechtěl.. mamka na mě zavolala. A já nevím, co mě popadlo, ale najednou jsem nevěděla kam se schovat :D. A nevěděla jsem, proč jsem najednou tak nesvá.. ale za chvíli jsem na to, dostala odpověď;

" Neslyší nás, neví, že si semnou povídáš.. " - A v tom mě to došlo. Neuvědomila jsem si, že mamka nemá ani tucha o tom, co se právě děje.

Šla jsem tedy k ní. Myslela jsem, že tam zustane pod stromy, ale šel semnou :). ( Označuji ho " jím" protože vždycky, když jsem se zeptala na jméno, tak můj mozeček začal vymýšlet hovadinky a ze slyšení toho, co mi skutečně říká bylo prd.. aspoň mám co objevovat příště:))

Po nějaké té době jsem se opět vrátila pod strom.. ale říkala jsem si, že si odpočinu, tak jsem si vzala s sebou sluchátka. Poslouchala jsem, poslouchala.. a najednou z koruny stromu létavě začalo padat pírko. Dopadlo na trávu a už se nezvedlo. Ale kdo to kdy viděl? Z koruny stromu spadne nádherně čisté a bílé pírko :).

Tož to jsem byla v nebi!!! :) Byla jsem šťastná, že mi dali takovéhle znamení o jejich přítomnosti a lásce :)...a chvilku na to, spadl lísteček ze stromu :). Peříčko jsem vzala do dlaně a svěřila jsem se mu.. zvedla jsem ruku nad hlavu a nechala otevřenou dlaň. Vítr foukal, ale peříčko né a né odletět, tak jsem si ho vzala s sebou domů :).

Začala jsem si víc věřit.. posilnilo mě to, ujistilo. Jsou tu.. a vždycky byli :)