Opravdu musíme dětem pořád opakovat jak jsou hubení, nebo naopak tlustí?

13. října 2010 v 14:55 | L. |  Cesta životem =)

Napadla mě jedna věc :). Člověk si vždy nejvíc pamatuje daný okamžik, když ho prožívá. Čas hodně věcí nám pak utajuje, a tak mě napadlo dát na blog pár myšlenek, které v sobě mám a chci si uchovat i do dob budoucích..

Kvůli tomu, abych je neopakovala a nebo tím neubližovala jiným lidem :). 



Opravdu musíme dětem neustále opakovat že jsou hubené, nebo naopak tlusté?

Vzpomínám si, že od malička mi vždycky říkali " ty seš ta droboučká! Podívej, všude ti lezou kosti!" nebo " Nikdy nebudeš tlustá, podívej jak jsi hubeňoučká!" atd,..

A taky kdo by to neříkal, když vidí maličkou na svůj věk a hodně hubenou holku. Ale jak se ta slova neustále opakovala, tak mě tím dávali do hlavy, KDO jsem. A KÝM MUSÍM být. Je jasné, že takhle to nepůsobí asi na všechny děti, ale na ty hodně citlivé ano. Už jako malá, jsem věděla "jak musim vypadat, abych nezklamala lidi kolem mě". Nikdo nevěděl, že to takhle můžu vnímat v tak útlém věku. Nikdo to nemyslel zle..Ale už od první třídy jsem pozorovala svoje tělíčko a jak se mění. Ale MUSELO být pro mě vždycky extrémně hubené. Aby to zaujalo každého a mohl mi říct, že jsem hodně hubená. To mi dávalo pochvali, že se držím toho, jaká mám být.

A světě div se, že mi na konci páté třídy a na začátku šesté z toho vznikly problémy. Protože jsem přestávala být tou "maličkou, hrozně hubenou".. ale začínala jsem být maličkou a hubenou. Ale to jsem nedokázala přijmout a problémy se rozjely....a pokračovali v šesté, sedmé třídě silně. Ale pak sem musela začít s tím něco dělat, mírnit, protože bych nemohla jinak normálně existovat. Tak jsem se snažila.. ale tíha psychiky si táhne ještě i jiné. A tak se přidal další problém. Žádná sebedůvěra, ale jen pocit, že jsem to nedokázala, jsem ta špatná, selhala jsem jako člověk a hrozně ošklivá. A co může asi mladá dívenka dělat, když má tyhle myšlenky..... Další dva roky sem se snažila dát do hromádky. Sesbírat všechny kousíčky, který jsem poztrácela. Nesesbírala jsem všechny. Ani většinu.. prostě se odemě odpojily a zůstaly v prostoru času.

A já jsem teď tady. Ale mám svůj obraz toho, jak bych si přála vypadat. A když ho nebudu splňovat, zase se to zvrátí. Nesmím přemýšlet o své postavě. Ale svém celku.

Vlastně jsem měla štěstí.. trvalo mi to jen 4 a půl let. Teď vím, kdo jsem. Mám se ráda a nechci si ubližovat a beru sama sebe, ale kdo ví, kdo mě přiměje nad sebou přemýšlet.. Nesmím slýchat, že jsem přibrala nebo něco podobného. Naštěstí to lidi kolem mě vědí a nic podobného neslýchám :). Nebo možná není proč, by mi to říkali. Ale o tom nechci přemýšlet.  

Neříkejte dětem, když jsou malé, jak vypadají. Neopakujte jim, "ty jsi ale baculka! Schovej ty špeky!" ani jim stále neříkejte jak jsou hubené..v obchodech je neupozorňujte na to, že jim něco je ZASE malé nebo velké. Jsou takové, tak ať sami si na sebe utvoří názor a vy je pouze chvalte, co je na nich krásného a co mají v sobě hezkého. Na to špatné je vždy upozorní každý. Ale na hezké každý ne.

Video, které jsem vám sem vložila, není pěkné. Velmi smutné.. ale opravdické. Každý by měl vědět, co to doopravdy znamená. A jaký to má dopad na naše tělo, když už to trvá moc dlouho..


Milujte druhé lidi a buďto opatrní na to, co říkáte :). Suďte podle toho, jak ten člověk je vnímávý, pak není důvod se trápit. Usmívejte se a dovolte světu, aby vám dovolil cítit v sobě neomezenou volnost a radost :)..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 barchettka barchettka | 13. října 2010 v 17:32 | Reagovat

Přesně... Začínám psát komentář hned na začátku, takže možná zopakuju i něco tvého :) Každopádně jsi přesně vystihla mé myšlenky, i když jsem je nedokázala transformovat do slov. Mně taky všichni říkali, jak jsem hubená. Teď jsem trochu ztloustla a máma mi naopak řekla, že bych mohla zhubnout... No z toho jsem fakt nemohla a málem mě to položilo, ale udělala jsem jakýsi očistný rituál a je to pryč. Ale neplatí to jen o hubenosti... "Drzí" lidi se nerodí, drzými se lidé stávají, když jim to nejbližší vtlučou do hlavy.

(dočteno)

Jinak naprosto chápu, o čem mluvíš.. Jsem byla nejhubenější ze třídy :) A jenom bych doplnila... Ono dobré a špatné je relativní pojem, tedy nejen chválit to, co se vám líbí, ale z jakékoliv části osobnosti změnit v perfektní, ať už VY na ní máte názor jakýkoliv :)

2 Laigo Laigo | 13. října 2010 v 18:50 | Reagovat

Děkuji za dlouhý komentář :).. a za tvůj dodatek ;) :)..

3 Laigo Laigo | 13. října 2010 v 18:53 | Reagovat

mohla by jsi mi prosím barchettko poslat adresu na tvuj blog?..někam se mi ztratila :(.. omlouvám se:(.. ale budu moc ráda, když mi jí napíšeš :)..

4 uni-sex uni-sex | 13. října 2010 v 18:58 | Reagovat

Ahoj Laigo, zajímavý článeček, vždycky když u tebe čtu podobné články, připadá mi, že na svůj věk jsi až příliš vyspělá. Ono je to taky tvým citem, vnímáním. Líbí se mi, že jsi jiná, zvláštní..

5 barchettka barchettka | Web | 15. října 2010 v 23:15 | Reagovat

barchettka.blog.cz  :D vůbec se neomlouvej, však jsem tu taky dlouho nebyla :)

6 Tammy Tammy | Web | 3. ledna 2012 v 19:57 | Reagovat

Mně také všichni říkají, jak jsem malá a hubená, ale spíš vyčítavě. Ptají se mě, jestli jím, že jsem tak hubená, dívají se na mě jak na anorektičku a mně to vadí. Pak mám hloupé výčitky, když někdy moc nejím, protože nemám hlad nebo máme zrovna vyžranou ledničku :D Lidé by se měli vůbec starat o sebe a nechat ostatní být.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama