"Máš zlost?.. Můžu ti s ní pomoct" - aneb, jak mi byla nabídnuta "pomoc", ale ne od Andělů

15. října 2010 v 23:23 | L. |  Něco ke mě =)



"Máš zlost?.. Můžu ti s ní pomoct"


Ani nevím, jak se to seběhlo. Já jsem zažila krásné odpoledne, jak už opravdu dlouho ne. Ale jakmile mi návštěva odešla, tak jsem zjistila, že nejsem naplněná štěstím. Což mě opravdu docela zarazilo, ale říkala jsem si, že to bude tím, že jsem unavená.

Dala jsem si do uší mp3 a pustila písničku..

To dělám často a velmi ráda, protože si představuju budoucnost takovou, která mě naplňuje i při té představě. Dává mi to naději, víru a ujištění, že dělám vše proto, aby se mi plnily sny, po kterých toužím.. (př. byla šťastná ve vztahu, dařilo se mi ve škole, měla pohodovou rodinu,...a některé okamžiky okamžik za okamžikem..)

 Ale samozřejmě někdy je den takový.. že jde všechno samo. Představy jsou plné zlosti nebo bolesti, vylívám si v nich vztek a křivdu, který se ve mě nějakým způsobem objeví. Třeba při vzpomínce na událost, o které jsem Vám -- PSALA -- . Někdy se bolest prostě připomene a chce, aby sem na ní myslela a mohla se stát ještě jednou, díky mé vizualizaci.

Překvapilo mě, že u té hudby jsem pociťovala zlost.. zničeho nic. Tak jsem vytáhla sluchátka a postavila před balkónové skleněné, černé okno, kde jsem zřetelně pozorovala svůj odraz z velmi blízké vzdálenosti. 

Jak jsem se na sebe tak dívala a přemýšlela nad prázdnotou svých myšlenek ucítila jsem za sebou něčí přítomnost. Ale ještě než jsem jí ucítila, tak jsem viděla odraz v onom okně za sebou černé postavy. Neděsila mě. Spíš chtěla mě okouzlit, tím, co mě nabízela. Stáli jsme tak. Okamžik. A řekla; 

"Máš zlost? Můžu ti s ní pomoct."

Nebyl to anděl ani nic jiného stvořeného z lásky a pochopení... něco jiného. Neděsilo mě to, ale aniž bych se po tom pídila nebo víc přemýšlela jako první mě napadla temná bytost. 

Došlo mě, že to celé je iluze. Hloupost. Já jsem necítila zlost z toho, co bych právě prožila. Ale co se mi vybavilo jako vzpomínka a já si jí představila v přítomnosti. To ve mě vyvolalo vztek a bolest. Světe div se, že se vedle mě objevil někdo, kdo to chtěl ještě umocnit a nechat mě jít po té nesprávné cestě. Abych zažívala bolesti atd,.. ještě častěji a silněji. Aby mě to ovládlo.

Uvědomila jsem si, že to nejsem JÁ.  A to, co se událo mi dokázalo,
jak snadno jsme ovladatelní, když se nijak nechráníme a bloudíme myšlenkami v prostoru času ..


Opět jsem začla milovat a pociťovat štěstí, Světlo.. :).. 

Dávejte si pozor na to, kdo Vám nabízí pomoct :). Nemusí být vždy ta nejlepší.. 
Hlídejte si vlastní srdce :). Ať neustále pociťuje to, co ho stvořilo a po čem touží :).. 

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 barchettka barchettka | 16. října 2010 v 12:15 | Reagovat

Nevím proč, ale tvůj článek... Mám po něm najednou úžasnou náladu :D Ještě že jsi poznala, o co jde. Je krásné vidět, že i démoni nás můžou postrčit správným směrem :D

2 Laigo Laigo | Web | 17. října 2010 v 9:31 | Reagovat

:D :D .. no :D.. a Barchettko, napiš mi prosím adresu na tvůj blog :)..

3 Crystallin Crystallin | E-mail | Web | 23. listopadu 2010 v 20:09 | Reagovat

Abych pravdu řekla... já bych s ní ještě asi pokecala :D ze zvědavosti... :)
Ale jinak s tebou souhlasím, takhle se toulat v minulosti a vyvolávat starou bolest...není nejlepší.
A ta fotka na konci mě fascinuje, nádherná... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama