Září 2010

Nevěděla jsem, že až tak..+ máma a táta..

26. září 2010 v 23:57 | L. |  Něco ke mě =)

Život je tuze zvláštní.. myslíte, že tohle je opravdový život?..






Nikdy jsem netušila, že až tak..


Žiju.. každý žijeme.. tak jak si představujeme ve svých snech a věříme tomu a podle toho se nám odvíjí život..a nebo přežíváme..žijeme z toho, co nám druzí hodí do kalíšku života.

Všechno se mění, pořád.. všechno jde dál.. jinam. Až si někdy říkám, jestli se mi tohle vskutku jenom nezdá a já spím. Spím ve své posteli, kde jsem uplně někdo jiný a sama sobě se zdám o tom, co dělám a prožívám. Že se jednou probudím a řeknu si "pááni".. a všechno bude jiné. 

Jsem šťastná. Šťasná, že cítím KDO jsem. Vím i cítím, CO chci. 

Setmění..  je zvláštní. Už před několika měsíci se mi vždycky dělo něco zvláštního s mým pohledem na svět, když se stmívalo..přes den..a hlavně v noci. A jak šel čas dál, tak to postupovalo až do situace, kde se právě nacházím..

Přijdu si jako Elfka na obrázku..když se setmí se vším propojená a cítím, že zase o tak silné spojení přijdu, když se ráno rozední a já se probudím jako člověk v novém dnu. 

Jakmile se setmí, vnímám svět jako sen.. Cítím, jak ho ovládáme my sami. Jak si řídíme cesty našeho života. Silněji bytosti, energie..necítím se jako v kleci, cítím cesty, které vedou dál, východiska a nebo mnohem jasněji pomoce, které k nám přicházejí. Jak se správně chytnou opravdové situace.. 

Zvláštní ale je, že někdy když je den.. často. Přijdu si jako v kleci, přijdu si sama. Čím víc je to všechno silnější, tím víc musím bojovat za lásku a přátelství.. Ale člověk taky nemá sil pořád. Potřebuji jako každý jiný, aby mě někdo pomohl a ukázal kam jít, jak se správně zachovat.

Jak se mění svět, měním se i já..Přestávám si rozumět s rodiči, protože oni se na svět dívají a vnímají od základu jinak jak já. 

Zhoršilo se mi hodně i zdraví. Ale kvůli tomu, že jsem prostě citlivější.Rodiče na mě, že mám problém, tak ať si ho připustím a dělám proto to, co oni považují za správné. Chtějí mi pomoct, já vím. Ale..Tady už jen v téhle jedné větě jsem se s rodiči naprosto rozešla..
.. já nemám problém. Zdaleka to není problém. Odmítám žít někde, kde budu cítit problémy a nechávat se jimi vázat. Jen jsem se ocitla někde jinde a já cítím, co potřebuji, aby mi bylo lépe. Tak proč do mě cpou, že oni jsou zkušenější a vědí co je pro mě nejlepší? Každý sám cítí co je pro něj nejlepší.. nenechávají mě poslouchat hlas svýho těla a nitra, které na mě volá a volá..Proč? Protože mě milují a snaží se pro mě to nejlepší.. zvláštní, jak láska dokáže udělat i opak.



Já se rodičům nedivím ani tak vlastně. Neví, že uvnitř nejsem zdaleka 15 holka. Že nejsem puberťačka, co na venek někdy tak pro ně působí. Protože mám na sobě "chrániče", abych nebyla tak moc rozlišná. Vždycky, všude, kdykoliv..liším se. Cítí to lidi se kterými jsem, cítím to i já. Celý život, jsem tátovi jeho vlastní chybou, protože nejsem "normální" podle jeho. Kdyby ale cítil, co všechno dokážu cítit tím, že jsem jiná.. 

Který rodič by vlastně nechtěl slyšet, že jejich díte, není dítě. Jsem dítě..ale trochu jinak. 

Máma a táta.. to je jako vyslovovat boží jméno. Skrývají se v nich bohové.. ochrana, láska, teplo. Jak mě vždycky ty hádky mrzí.. Přála bych si vidět ve svých dětských očí, jako když jsem byla malá, svoje rodiče. Usmívat se na mě, rozpřaženou náruč chystající se mě chytnou, až budu padat. Když vyslovovali moje jméno, vzájemně se spolu drželi za ruce.. 

A teď.. 

..píšu tenhle článek.

Přáli by jste si něco změnit ve vztahu s vašimi rodiči?..

Ženy mohou změnit a zachránit svět.. --> krásný a pravdivý článek :)

25. září 2010 v 5:00 | L. |  Cesta životem =)
Tenhle krásný článek sem Vám dávám proto, že věřím, že i jeden člověk dokáže udělat velké divy. Vím, že na mém bločku není návštěvnost 100 lidí denně =)).. Nemrzí mě to, ale tenhle článek by mělo číst opravdu hodně žen. Je velmi inspirativní a dokážeš udělat velké věci, když si ho vezmeme k srdci. Nejsme nikým podřadným, jak nás rádi označují muži.. Tak to světu dokažme :).


P.S. Zdroj tohoto článku je z blogu Alue. Má krásný blog, který Vám určitě hodně pomůže, když budete otevřeni jejím slovům :). Blog najdete -- TADY --.


 Jak mohou ženy změnit svět

  Není asi v současnosti nikdo, kdo by si nevšiml, že s přírodou není v poslední
  době něco v pořádku. Nevyzpytatelné počasí a opakující se katastrofy nutí
  zamyslet se i lidi, kteří by se jinak otázkami tohoto typu vůbec nezabývali. Už
  dlouho se ozývají hlasy upozorňující na nebezpečí narušování přírodní rovnováhy,
  ale až donedávna byla jen hrstka těch, kteří byli ochotni jim naslouchat či se
  jimi dokonce řídit. Teď přichází doba, kdy si budeme muset, ať chceme, či
  nechceme, začít Matky Země všímat všichni. Problém je v tom, že jsme nechali
  situaci zajít příliš daleko a není moc času na nápravu.

  Léta kořistnického a dobyvačného přístupu Zemi vážně narušila. Celé generace
  vnímaly Zemi pouze jako zdroj bohatství a uspokojení svých potřeb a naprosto
  samozřejmě si braly vše, co si myslely, že potřebují ke svému životu. Schválně
  píšu "co si myslely, že potřebují", nikoli "co potřebovaly". Bohužel toto
  drancování naprosto samozřejmě a suverénně pokračuje. My všichni k němu tiše
  dáváme souhlas. A stejně jako dřív ani dnes určité zájmové skupiny neváhají
  kvůli uspokojení svých zájmů vyvolávat konflikty a dopouštět se násilí.

  Problém je ale v tom, že počet lidí na Zemi za posledních několik desetiletí
  rapidně stoupl. Pro srovnání: kolem roku 1000 př. n.l. bylo na Zemi asi 80
  milionů lidí, počátkem letopočtu 250 milionů, v roce 1650 asi 500 milionů, v
  roce 1830 cca 1 miliarda, v roce 1930 2 miliardy a dnes je to přes 6 miliard. 6
  miliard lidí, kteří svými myšlenkami a činy ovlivňují život na Matce Zemi!

  Často slyším od lidí argumenty, že přece násilí a válečné konflikty byly vždycky
  a že dnešní doba není v tomto směru jiná. Jenomže JE jiná. Nejenom kvůli
  technice, díky které mají lidské činy mnohem větší dopad a sílu, ale také kvůli
  množství lidí, kteří v současné době na planetě Zemi žijí, mají své potřeby a
  sdílí spolu určité myšlenkové vzory, představy o životě, životní styl. Všechno,
  co děláme, co tvoříme, co si myslíme, má tedy mnohem větší sílu než dřív a
  mnohem rychleji se to zhmotňuje. A když sečteme to, co děláme vědomě, s tím, co
  děláme nevědomě, není divu, že velmi rychle a citelně zakoušíme výsledky toho,
  co jsme způsobili.

  Dříve lidem leccos prošlo a nemuseli vždy hned na vlastní kůži pocítit důsledky
  toho, co způsobili. Dnes je to ale jiné. Už nám neprojde vůbec nic. Nemůžeme si
  dovolit tvářit se, že netušíme, co děláme a jaký mají naše myšlenky, emoce a
  činy dopad. Navíc nás tlačí čas, protože přírodní rovnováha na Zemi už je vážně
  narušena.

  Souhlasím s proroctvími, která říkají, že Zemi můžou zachránit ženy, potažmo
  ženská energie. Ne, není třeba vyjít do ulic, není třeba tlačit se hned do
  vedoucích funkcí, do politiky. Existuje mnoho velmi účinných nástrojů, které
  mohou ženy k proměně světa použít, aniž by opustily svůj domov, své obvyklé
  prostředí. Pokusila jsem se nastínit alespoň některé z nich:

  Děkujte neustále za to, že vám Matka Země poskytuje dostatek jídla pro
  vás i vaše děti. Děkujte, když nakupujete, když vaříte, dáváte na stůl, když
  jíte. Vaše myšlenky vděčnosti budou zpátky energeticky sytit Matku Zemi. Veďte k
  tomu i své děti. Nelze pouze brát, je třeba Zemi také něco vrátit. Kromě
  patřičné péče, kterou bychom měli Zemi věnovat, by to měla být i naše úcta a
  vděčnost.

  Važte si vody. Je posvátná. Máme tendenci ji brát jako něco
  samozřejmého, obyčejného. Ale voda je výjimečná a nenahraditelná. Bohužel na
  mnoha místech už se ztrácí, Matka Země ji stahuje zpět, protože si jí nevážíme.
  Voda je nástrojem pro vytvoření a udržení života, je nosičem, který přenáší
  vibrace. Naše emoce ovlivňují nejenom vodu v našem těle, v naší sklenici, ale i
  kvalitu vody na celém světě. Proto promlouvejte k vodě, děkujte jí. Vkládejte do
  vody pozitivní slova. Dr. Masaru Emoto svými fotografiemi vodních krystalů
  ukázal světu, jaký vliv mají na vodu např. slova nalepená na nádobu, ve které se
  nachází. Můžete si vyrobit kartičky se slovy LÁSKA, VDĚČNOST, KRÁSA, ZDRAVÍ,
  HARMONIE, RADOST... a pokládat na ně nádoby s vodou, můžete třeba svým blízkým
  vyrobit hrníčky, na kterých budou ta krásná slova napsaná.

  Chraňte svůj domov a své děti před negativními vibracemi. Mějte odvahu
  a zabraňte svým dětem hrát agresivní počítačové hry a dívat se na filmy plné
  násilí. Omezte sledování televizních zpráv. Nepodléhejte argumentům, že je přece
  nutné vědět, co se děje ve světě. Není. 99% zpráv, které se na vás z televizní
  obrazovky valí, je pro váš život naprosto nedůležitých. Tím, že všechny ty
  negativní informace sledujete, nejenom snižujete svou vlastní energii a
  přidáváte si starosti, ale zároveň nechtěně posilujte existenci všech těchto
  negativních jevů ve světě. Protože, čím více lidí uvěří, že je to pravda, že je
  to realita, tím pevněji se daná skutečnost v našem světě zabydlí.

  Nenechávejte se masírovat reklamou. Nepodléhejte ženským časopisům,
  které vytvářejí falešný obraz ženství. Vyhýbejte se bulvárním časopisům a
  pořadům, které parazitují na lidkém neštěstí a přiživují lidskou závist, zlobu a
  povrchní životní styl.

  Kupujte co nejvíce výrobky firem, které neničí přírodu a kterým nejde
  jen o zisk, ale taky o člověka a kvalitu jeho života. Často stereotypně kupujeme
  určité výrobky a nepřemýšlíme, koho a co svým nákupem podporujeme. Porozhlédněte
  se trochu mimo svůj obvyklý okruh a nespoléhejte se pouze na reklamní letáky
  supermarketů, čtěte etikety, hledejte na internetu a zjistíte, že existuje řada
  výrobků, kterými můžete nahradit ty, které běžně kupujete, např. velmi kvalitní
  a cenově dostupné ekologické čisticí prostředky a prací prášky české výroby.

  Zamyslete se nad tím, pro koho a pro co pracujete. O co jde vaší
  firmě? Jaké má hodnoty? Co vlastně svou každodenní prací podporujete? Pokud to
  jen trochu půjde, snažte se živit prací, která je pozitivní, prospívá lidem i
  planetě a nepodporuje lidi v jejich závislostech a negativním konání.

  Mluvte o tom, jak věci vnímáte a cítíte. Nebojte se mluvit před svými
  partnery, přáteli, svými nadřízenými. Mluvte se svými dětmi. Nebojte se, co si o
  vás budou druzí myslet. Nebojte se, že se vám vysmějí. My ženy víme, co je to
  žít v souladu se životem. Rodíme děti a přejeme si pro ně mír, hojnost a lásku.
  Nesoutěžíme, nebojujeme, nedrancujeme, nezabíjíme, ale soucítíme, podporujeme,
  živíme a milujeme. Končí doba, kdy jsme se krčily v koutě ze strachu, že se
  někdo vysměje naší "ženské logice". Téměř všechny jsme matkami, mnohé z nás jsou
  učitelkami. Mějme odvahu ukázat dětem jinou cestu - cestu lásky, vzájemné
  spolupráce a úcty ke všemu živému. Učme je rozlišovat, co je skutečná potřeba a
  co už je konzum a nenasytná touha.

  Modlete se, meditujte, vizualizujte, praktikujte ho'oponopono či jiné
  techniky, které jsou vám vlastní. Snažte se udržet ve svém srdci lásku, snažte
  udržet svou mysl pozitivní. Je to víc, než se na první pohled zdá.

  Věřím, že určitě najdete řadu dalších cest, jak přispět k ozdravění světa.
  Můžeme udělat samozřejmě mnohem víc. Kdo cítí, že má dostek odhodlání a sil,
  jistě najde způsob, jak pro životní prostředí a ozdravění naší společnosti
  pracovat mnohem aktivněji. Ale já věřím, že tak, jak dnes každodenní drobnosti a
  životní styl 6 miliard lidí vychylují život na planěte Zemi z rovnováhy, může
  zítra řada jiných každodenních drobností rovnováhu Zemi vrátit.

  (c) 2010 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené
  podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)*

Hodně často nás lidi napadá..

24. září 2010 v 23:39 | L. |  Něco ke mě =)
Všechny lidi na světě snad hodně často napadávají myšlenky na situace,  se kterými se nesmířily nebo plně nevyrovnali. Nejsou vyjímkou.. když mě to popadne, jsem rozčílená a přechází to ve smutek, lítost, dokonce bolest. 

Před nějakou dobou mi přišel mail, kde byly vyjmenovaný poslední 4 roky co nám v tu dobu zbývaly do roku 2012. Hodně zajímavé a vím, že se mi to líbilo, že to bylo "doopravdické" -> žádné lži, ale jen o tom, co člověka do té doby čeká. Jakoby jeho duchovní vývoj do ruku 2012 - každý rok bude mít něco. A kadeřnice mamce říkala, když jsme tam  byli k začátku roku, že to, co člověk nedořešil nebo se s tím nesmířil v roce 2009, tak o to víc to pocítí tento rok a bude muset se s tím i vyrovnat a smířit - zkrátka vyřešit.
Přišlo mi to v tu dobu jako hodně zajímavá myšlenka. Ale pravda je, že to, s čím jsem se nevyrovnala jsem tento rok zažila nesčetněkrát silněji a musela jsem si to vyřešit. Je skoro konec roku a já už od začátku roku si tím procházím a hledám cestu k smíření a odpuštění. 

Je to velmi zvláštní.. cestu k smíření jsem si už našla. Nedávno. Ale k totálnímu odpuštění ještě ne. Napadlo mě několikrát si koupit knihu, která o tom krásně mluví a je doporučovaná od ( - Alue - ), že je v ní mnohem víc ndž jen o odpuštění. Dodává inspiraci a správné myšlení o životě. Ale uvidím, možná si jí budu přát k vánocům :). 

Když jsem se rozhodla napsat článek, ještě jsem ani nevěděla o čem budu psát. Prostě jsem vybrala myšlenku, která se mi zrovinka ozvala. Nějakým způsobem byla vybraná právě tahle. Tak jsem se vás chtěla zeptat.. Jak vy a tento rok? Zažili jste některé situace, které si vyžadovali smíření, odpuštění.. zkrátka nevyřešená situace třeba z minulých let nebo času nedávném? 

Sen..

22. září 2010 v 5:00 | L. |  Něco ke mě =)


Povím Vám o snu, který se mi zdál z 19.9 na 20.9 2010 =)..

Tak se hezky usaďte a poslouchejte..

lail.blog.cz
(V tomto článku budu velmi hodně používat obrázky, aby jsem vám více naklonila děj snu, jak jsem ho vnímala:))

Poslední dny, co jsem začla více chápat sama sebe mám přes noc sny, které mi  mnoho ukazují nebo poukazují na mnoho věcí, které si přeji vyřešit. Tenhle obrázek ninji možná na vás působí trošku hrubě nebo masakrésně, ale v mém snu, byli taky takoví :). Prostě černý, zakuklený, rychlý, ohebný..

Byla noc.. doopravdy i v mém snu. Měla jsem za úkol chránit domov a rodinu, co nic netušící spali. Bylo to všechno tak, jak doopravdy je. Jen sourozenec byl v obýváku a věděl, kdo doopravdy jsem. Patřila jsem do "skupiny" (nevím, jak jinak to nazvat) - bojovníku za ochranu dobrého ( např.: lásky, rodiny...).

A Ninjové - to byli ti špatní .. Vypadali tak,proto jsem je tak i nazvala. Vynořovali se ze stínů, každý byl ozbrojen něčím jiným nebo ničím. Všichni byli muži - a já žena, takže když jsem nebyla ozbrojena, měla jsem velkou komplikaci - měli mnohem větší sílu než já.

Chtěli mé rodině ublížit, zabít nebo ovládnout.. prostě něco moc špatného.

Otevřela jsem garáž, abych měla rozhled. Nebála jsem se, věděla jsem, že je to má povinnost. Každou chvíli několik Ninjů na mě zaútočilo ve snaze se dostat do našeho domu. Nevím jak mě to  mohlo napadnout,  ale opustila jsem prostor garáže a šla na silnici, která jse zhruba 20 metrů od nechráněného vstupu domů. Ale cítila jsem, že tam někdo je. A skutečně byl. 

..Trochu se lišil od ostatních. Byl také zahalený v černém, ale do obličeje jsem mu v tu chvíli neviděla.  Asi proto, že jsem sledovala jeho řeč těla, abych s ním mohla bojovat. Neuvědomila jsem si, že jdu bez zbraně - tudíž jsem velmi brzo pocítila, že je v přesile. Byl to hodně silný muž. Viděla jsem do detailů jeho nezakryté paže. Velmi se mi líbily . A v srdci jsem měla krásný pocit, procházející z nitra duše do srdce a každé částečky těla, když jsem se ho dotkla. 

..Jakoby ve mě probudil všechno. 


Vyhrál. Beze slova jsem sklopila hlavu a vedla ho k vchodu do našeho domu. Šel. Sundal si z hlavy "kuklenec" a viděla jsem mu konečně do obličeje. Byl opravdu moc pěkný :). V tom snu jsem ho milovala. Opravdu moc. Jakoby to pocházelo ještě mnohem dřívější doby, než okamžiku kdy jsme se setkali. Jak věděl v jaké jsem pozici? Že jsem na všechno sama? A odkud mě znal? 

Cítila jsem z něj, co žena (elfka) snad z muže  touží cítit. Velmi pevnou ochranářskou náruč, jistotu, sílu, moudrost i něhu...




Chvíli jsem s ním mluvila a on mi řekl, že musí někam odejít. Něco zařídit. Souhlasila jsem, ačkoliv jsem nechtěla, aby odešel... Pamatuji si, že jsem přes 4 hodiny sama bojovala proti větším a větším množstvím Ninjů. (čas ubíhal ve snu stejně jako ve skutečnosti --> samozřejmě, že ve sférách, kde jsem byla čas není, ale měla jsem takový pocit).

Nevim, kde se stala chyba, ale dostali se do domu. Bojovalo se všude. Byl zmatek. Hrozně jsem se snažila chránit. Cítila jsem, jak při každém zaražení ostrého předmětu do jejich těla cítím v sobě hroznou bolest, ale věděla jsem, že nemám na výběr. Pořád jsem v hlavě slyšela slova, ať chráním koho miluji, že se chránit nedokáží... 

Když se táta probudil a vešel do mého pokoje.. Zrovna před chvíli nedlouhou jsem tam bojovala s šesti cizinci (nebyli to Ninjové, ale přišli i jiní) Vím, jak jsem je zabila a cítila jsem v sobě ty pocity, které jsem tak těžko překonávala, když jsem jim brala životy.. Stála jsem tam, zoufalá, plná tak těžkého zoufalství.. A zničeho nic tam stál ON a viděl, že ti "mrtví" vstávají, tak jim (jak romantické =D) --> usekl hlavy jednou ranou všem.

Já vím, zní to krutě.. Třeba krev nebo tak - to ale nebylo, neměli hmotná těla, stejně jako já i on. Pouze jsem odzbrojovala jejich energie, ale asi protože jsem člověk a třeba tohle můžu mít podvědomě z filmů, tak se bojovalo stylem "zapíchnout".

(Byl úplně jiný než na tomto obrázku, ale horko těžko najdu stejný..) Jen symbolicky se trochu schoduje :) Až na ten pohled..

Tak táta přišel do mého pokoje. Na zemi ležela "těla". Ale on je neviděl.. Viděl jenom mě a divil se, že nespím. Tak jsem mu odpověděla, že jsem nemohla spát. Spokojeně se obrátil a odešel znovu do postele..

Sen postupoval dál, nemá asi cenu vám ho dál popisovat do podrobna. Hlavně proto, že já už si ho detailně nepamatuji. Slovy a větami vám ho už dál popsat nedokážu. Mám z toho v mysli obrazy a citelné vzpomínky, ale ty jen těžko vám nastíním, aby jste je znaly.  

Končilo to tak, že jsem s ním stála za plotem a rozednívalo se. (Za chvíli mi totiž zvonil budík, aby jsem vstávala). Viděla jsem jeho tvář a byla šťastná za jeho přítomnost. I v tom snu jsem věděla, že on něco velkého pro mě znamená.. Cítila jsem, že musím přijít na to CO.

Byla jsem moc smutná, že se s ním loučím.. Ale nedávala jsem to najevo a byla silná. Asi hlavně proto, že z něj vycházela obrovská síla... 


Můj pohled na sen: Když jsem se ráno vzbudila, přišlo mi, že jsem se pouze přesunula do svého těla. Nikoli si řekla "téééda to byl sen". =) Jak jsem se pohybovala po baráku, v hlavě jsem viděla přímo souboje, které se v těch místech stali. A měla jsem v sobě tajnou touhu.. po něm. Jak se spoustu lidí zabývá myšlenkou "kdo" je pro ně ten pravý. Tak já vím, že on. Byl to sen. Ale nestalo se mi poprvé, že by s v mém snu objevil. Když jsem si položila otázku, kterou si pokládají i ostatní - v mých vizích byl on. Ano, může být ztělesněn mojí touhou, ale cítím, že on prostě na světě je. Možná ne teď. Možná ho ani nepotkám.. Ale cítím, že JE. Nevím kde. Ale vím, že mě miluje. Bytost v lese? Anděl Strážný? Člověk na naší planetě?... To už je zatím tajemství života :).

Slibuji..

19. září 2010 v 21:04 | L. |  Něco ke mě =)

Sluníčka =))*..

Když se podívám na svět, tak vidím spoustu lidských tváří, které mnoho vypovídají. O životě uspěchaném, plném neštěstí nebo naopak radosti a žití svých snů. Tohle a moje dlouhá pomlka, co jsem tady na svém maličkém bločku nebyla, mě posilnilo v přesvětčení...

..co chodím do školy, tak jsem měla problém s tím, že jsem při hodinách (pobytu ve škole = mezi tolika lidma a energiema co se váží na ně) --> omdlévala. Nebylo mi dobře.. Plus objevení dalších věcí , co to hodně způsobyly.. Ale měli mě velmi podpořit. A o nich snad jindy :).

Hodně jsem s tím bojovala a nevěděla si rady.. Objednávala se na kardiografii (jdu tam příští pátek) atd,.. Až jednou..



.. poznala jsem PROČ tomu tak je. Hlásila se moje PŘIROZENOST. Že je už dávno čas a není času na zbyt.. Kde se toulám? Jaktože nežiju s ní v souladu?.. 

Jedno ráno jsem vstala..Zapoměla jsem, že jsem člověk a začla jsem se na svět dívat očima lásky, vnímat a vidět proudit energie a hlavně.. MYŠLENKAMA SE DÍVALA NA SVĚT SKRZ LÁSKU a POCHOPENÍ. Celý den jsem se moc a moc soustředila.. Svět byl krásný. Plný naděje, lásky, jistoty v dobré a že dny mě čekají krásné. Žádný smutek nebo nějaká depka, strach. Byla jsem šťastná a jistá si sama sebou.. Špatně mi ve škole nebylo, hodně jsem se chránila + tahle změna udělala své.

Ale nebylo by to ono, kdyby "podsvětí" (- jak jim říkám) neudělalo stejně rychlou změnu. Nevim co mě tak dostalo, ale vím, že mě to zaskočilo a přemohlo. Tři dny žiju zase normálně - popravdě ještě hůř a štěstí je tentam. Jsem ještě ke všmu třetí den nemocná. Ano, od té doby, co jsem se nedobrovolně vzdala, jednoduše podlehla špatnému. 

Proto jsem sepsala tenhle článek.. 

SLIBUJI.. ŽE BUDU ŽÍT SE SVOJÍ PŘIROZENOSTÍ A BUDU PEČOVAT NEJEN O SVÉ SNY, ALE I O SNY A ŽIVOT DRUHÝCH. O NAŠÍ MATKU ZEMI.. je to ta nejdůležitější našeho žití. 


S láskou a pevnou vírou ve všechny, kteří milují a mají stejné rozhodnutí jako já .. i ve všechny další lidi, kteří pobývají na světě a jejich život ovlivňuje vše co se na světě děje... VĚŘÍM, že život začne být pro všechny krásný..jednou snad. Nebo určitě a dřív?.

P.S. Článek byl psaný v rychlosti, ale jen proto, že zítra vstávám před pátou hodinou ráno..Barvičky se mi nějak popletly =D.. to je tím, že jsem s nima začala čarovat a rychle to neumím dát zpátky.. Ale až se najde trochu víc času, tk to upravím :)..Zítra ze školy ale přijedu až v šest, tak to asi nevyjde..
 Laigo =)

Laigo

Já na vás myslím..

11. září 2010 v 20:46 | L. |  Něco ke mě =)
Zdravím Vás, Klíšťátka :)..

Já na Vás myslím. Opravdu.

Jen mi dejte trochu čas...

Já na vás myslím..

Kde jsem..??

7. září 2010 v 14:59 | L. |  Příběhy psané mnou =)
Slyším hlasy lidí, vidim jejich pohledy
vůbec nevim, jestli na mě vidí.

Nejsem jenom představa..hloupá představa? 
neviditelná, život si neřídící.. prostě někam vržená?
Kdo mě stvořil? Kdo mě sem vložil?
Jako postavička z papíru, nebo jsem jen přes kopírku?

Slyším hlasy lidí, vidím jejich pohledy
vůbec ale nevim, jestli mě vidí.

Doktoři mi říkali, že jsem jako dech.
Tak proč nejsem jen ve stínech?
Tak proč nejsem jen ve světlech?
Myslíím, že bych byla šťastná ve snech.
Tak co dělám z masa a kostí,
když mě lidi stejně nijak nevidí.

Dostala jsem se mezi 4 zdi,
kde nevidím žádný list, bytost, ani zvířecí srst..
Dostala jsem se mezi 4 zdi,
co se stala mým domovem, bez možnosti jít za skutečným životem.

Myslela jsem, že začnu žít.
Tak proč musím jít pryč?
Dokážu žít ve svobodě a přírodě..
Tak proč musím pryč?

Od sedmi do pěti,
půl šestý do sedmi.
Pak musíš být na pokoji.
Od sedmi do pěti,
půl šestý do sedmi.
Pak musíš být na pokoji.

Slyším hlasy lidí, vidím jejich pohledy
ale vůbec nevim, jestli mě vidí.
Dokážu žít ve svobodě a volnosti,
Tak proč musím do věznice, kde jsem jenom stínem.
Tak proč musím do věznice, kde jsem jenom stínem.. 

Kde jsem..?