Nechci se vrátit..

10. srpna 2010 v 11:55 | L. |  Jemnohmotní a já =)

S vírou k sobě samému dojdeš k cíli milému.. :)


Včera.. cítila jsem to..
Pocity toho, že mě někdo zadupává do země zmizely. Dokázala jsem naplno otevřít oči a dýchat. Dýchala jsem vzduch a cítila, jak naplňuje mé plíce - jeho vůni. A jakmile jsem zavřela oči, naplňovalo se mi srdce dojmem, že to vše je pouhý sen. 

Cítila jsem život..

Skoro pokaždé, aby jsem to všechno cítila musím být "otevřená". Jenže včera mi přišlo, jakoby okolí otevíralo mě, neměla jsem to v úmyslu. Srdce se mi otevřelo a propojilo semnou co bylo kolem mě. Byl to krásný pocit :). 

S láskou vzhůru do života =)..


Měla jsem chuť se rozběhnout z kopce a cítit vítr, smát se z celých plic. Slyšet svůj ztřeštěný a šťastný smích. Klidně zakopnout a kutálet se po trávě.. Dotknout se kmene stromků a hladit je až na okraje větviček a cítit jejich slova a energii..Chtěla jsem propustit svojí ztřeštěnost na povrch.

Nemohla jsem.. Ale pocit to byl krásný :)..Byla jsem šťastná.. 

Druhý den ráno..

Otevřu oči a necítím nic. Nic. Radost, stesk, ... Jenom chuť se neprobudit a rozležené tělo. Jako každý den byl můj první pohled z oken na stromy, lesy a oblohu - byla hustá mlha. Měla jsem hlubokou ale krátkou myšlenku - sebrat se a jít ven, do té mlhy. Schovat se před světem a vnímat jen přírodu, její náruč. Pocit ničeho sebral i tuhle část citů a já na chvíli usla. 

Poslední dny, když se probudím necítím nic. Musím do sebe naždímat jako houba hezké pocity. Myslet na to, co mám ráda, rozhodnout se to jít dělat, volat k sobě Laido.. Tak jsem se oblíkla a vzala sebou pejska. Chtěla jsem jít do přírody a fotit, ale baterky ve foťáku vypověděli služby.. Tak se z toho stala jen naplňující krásná procházka :). Cítila jsem v sobě opět štěstí.. Pocit jako předešlého dne.

Přišlo mi to jako z nějakého jiného světa. Cítila jsem jak moje nohy došlapují na zem. Zvuk podrážek bot o asfalt. Ale necítila jsem nic. --> Omezení světa, tíhu svého těla. Ne.. Cítila jsem svobodu a radost z toho kam jdu. Přála jsem si NIKDY nejít na druhou stranu.. 

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 uni-sex uni-sex | Web | 10. srpna 2010 v 12:28 | Reagovat

Věřím, žes všechno, o čem tady píšeš zaažila a s těma materkama...já mám za tím účelem 6 kusů nabíjecích a k nim nabíječku, i přes to se mi stane, že mi kiksnou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama